Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Atelierlion@seznam.cz

Cestopisy, fotografie, umění, geocaching

Foto týdne

Foto týdne

Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.

Jak jsme kupovali byt (3)

Stěhování

Stěhování

Čtrnáctidenní mezidobí stačilo na to, aby došlo na vystřízlivění a ještě jednou si všechno podrobně rozebrat. Prošmejdili jsme vše, co se dalo. Co se ve městě nachází, co ne. Jaká je tam doprava, co říká územní plán, jaké jsou tam služby, vedení apod.
Kdo jsou budoucí sousedé, jaké je SVJ, internet. Prověřil jsem povodňovou mapu, stejně jako mapu kriminality nebo měření hlučnosti. Také přišla řeč na historii domu, okolí, ale i developera. Stejně nezvládneme vše a ono se objeví něco, co nás nenapadlo, přemýšlím sám pro sebe. Budu se aspoň utěšovat tím, že jsem udělal maximum.

Nejobtížnější fáze vyřizování nastala po dovolené úřednice banky. Odhad vyšel na stejnou částku jako kupní cena, oznámila po svém příjezdu s tím, že si domluvíme schůzku, abychom podepsali první papíry, pokud jsme si to nerozmysleli. Jedna z posledních šancí se ještě stáhnout, i když bychom platili pokutu v rezervační smlouvě. Proč bychom to ale dělali. V bance jsme sepsali žádost, která poputuje do schvalovacího procesu, kde si nás proklepnout ještě víc.

Trochu mi to připomíná striptýz, kde se striptérka také pomalu odhaluje, až ji nezůstane zhola nic a všichni vidí, jak ji příroda stvořila. Banka nás sice neviděla nahé tělo, ale nahý život. Z výpisu účtů viděla, co nakupujeme a v systémech si prověřila celou naší finanční minulost. A pak přišel první větší zádrhel, poněvadž nic nejde jako po másle.

V tu dobu jsem totiž trvalý pobyt na úřadě, protože jsem se před lety neměl kam přihlásit po zrušení pobytu v magistrátním bytě. Schvalovací úřednici se to nelíbilo, a tak si vyžádala všemožné dokumenty včetně zápis ze správního řízení. Byl to týden nervů, kdy jsme nevěděli, co a jak bude. Banka mlčela a zkoumala. Na internetu jsme se dočetli, že pokud se pobyt na úřadě zdůvodní, hypotéka většinou projde. Banka si totiž musí ověřit, že opravdu nejsem bezdomovec a mám funkční korespondenční adresu, a to i přesto, že po přestěhování se vše změní. První splátka se totiž bude platit ještě před stěhováním, takže co kdybych měl zlé úmysly?

Středeční ráno krátce po deváté hodině se rozezněl telefon. Mám to tady pro vás připravené, hypotéka byla schválena a posílám návrh úvěrové smlouvy, řekl milý ženský hlas z banky. Sejdeme se v pondělí, připravte si veškeré dotazy a pustíme se do toho, dodal.

Tak a je to! Blížíme se do cíle. Více než dvacetistránková smlouva si kladla mnoho podmínek, je to však jednodušší než kupní smlouva a to z jednoho prostého důvodu – v této smlouvě nic nezměníte. Ber nebo nech být. Ovšem otázek jsme měli hodně.

Schůzka v bance trvala asi dvě hodiny a zaměstnali jsme celou malou pobočku. Jedna úřednice dělala hypotéku, druhá účet, třetí pojištění nemovitosti. To jsme si museli vzít od banky. Nejdůležitější instrukce jsme dostali k bodu, který hovořil o podmínkách čerpání peněz. Bylo jich asi pět a bezpodmínečně musely být splněny. Mezi nimi rovněž životní pojištění, který nyní banky vyžadují. Dostali jsme také návrhy na vklad do katastru nemovitostí, kde si zaplatíme první tisíci korunový poplatek. Ještě předtím je ale nutné podepsat kupní smlouvu a zařídit úschovu peněz.

Tu nakonec vyjednali prodávající, a tak jsme se o pár dní později sešli na podpis dalšího kvanta papírů. Přirovnal jsem to k podpisům, které rozdávají před kamerami politici akorát s tím rozdílem, že nás přitom nikdo nefotografuje. V zasedací místnosti jsem si opravdu připadal jako majitel miliardové firmy podepisující mnoha miliónový kontrakt. Zde jeden podpis, sem dva, tady se podepíšete jen vy a tohle bude potřeba ověřit. Takové instrukce létaly vzduchem, naštěstí mám ženu, která těmhle věcem rozumí. O to jsem to měl snazší a jen podepisoval.

Ověřit podpisy jsme nakonec museli vyrazit na poštu a stálo nás to asi půl hodiny čekání a 210 korun. Paní za přepážkou vše pečlivě vypsala do knihy, kdyby přišla kontrola. Jedno pare dokumentu následně putovalo na katastr, který ihned obesílá prodejce i banku, aby se předešlo podvodům. Vyřízení na katastru bylo rychlé. Zbývalo vyřídit ještě životní pojistku, jelikož tu jsem potřeboval předělat, bylo to trochu komplikovanější. Můj mozek mi nepoděkovat, protože několik telefonátů zabralo v součtu půl druhou hodinu. Dojednáno a za dva dny přivezl kurýr papíry.

Podmínky k čerpání úvěru jsou všechny, oddechl jsem si. Další návštěva finanční instituce za námi a docela se začínáme těšit až všechny pochůzky skončí. Následovala jedna z posledních schůzek v bance, zabrala asi půl hodiny než si úřednice zkontrolovala všechno potřebné. Poněvadž jsme odevzdávali papíry asi o tři dny dříve, než bylo stanovené čerpání, vypočetla se jinak výplata hypotéky prodávajícího. Dělalo to několik stovek, ale přesto jsme bankéřku upozornili, že by to nemuselo projít u schvalovatele. Snaha zbytečná, paní měla vlastní hlavu, a tak to poslala upravené. Za dva dny telefon, že papíry musím podepsat znovu, jelikož je to tak, jak jsme říkali. Inu to jsou lidé na pravém místě.

Asi nejdůležitější momenty tím byly pryč. Teď zbývá čekat na stěhování. Během těch 14 dnů došlo na seznamy věcí, co a jak se musí zabalit, nakoupit, nezapomenout a udělat. Asi nejdůležitější byly barvy a rezervování většího auta. A začalo balení krabic, protože dělat věci na poslední chvíli se docela nevyplácí. Jedna, druhá, třetí…… šestá, krabice přibývaly jako divé. Člověk by neřekl, že se do jednoho a půl bytu, kde jsme bydleli s bratrem, vleze tolik harampádí. Objevují se zapomenuté maličkosti, nepotřebné instrumenty, avšak i pozoruhodné věci, o kterých nemá nikdo ani páru. Nejdůležitější je balící folie! Usnadní balení krabic do sebe, stejně jako přivazování rozebraných části nábytku.

Balení vyhrává krabice s 24 kilogramy, později ji ovšem překová její kamarádka plná časopisů a knih. Váha už je však nenávratně ztracena v krabicovém vesmíru, a proto se musíme obejít bez konkrétních čísel. Jak se tak rozebírá kus po kusu, vypadá to čím dál víc jako na bojišti. Ještěže existuje ten rozebírací nábytek, jinak bychom asi museli objednávat dodávku. Nakonec zůstala v celku jen matrace. Odhadem to dělá asi dvacet krabic, dalších minimálně dvacet tašek a nepočítaně dřev, kovových konstrukcí a podobně.

Je pátek a vzhůru na předání bytu. S sebou bereme dokumenty na přepsání elektřiny, aby to bylo jednodušší. Energická paní prodávající začala z gruntu hned u schránky, následoval výpočet klíčů a podrobná instruktáž ke kuchyni. Indukční deska s myčkou je chytřejší než můj mobil a vhodně je doplňuje také mikrovlnná trouba. Dokonce dostáváme návody a zbytky čistících prostředků. Paní je trochu smutná, konstatuje, že byt už několikrát oplakala, ale přitom se těší na dům. Do protokolu nesmí chybět stavy vodoměrů a elektřiny. Loučení mi skoro připomíná odjezd na vojenský přijímač.

Druhý den přichází pravý vojenský dril. Ve starém domě se musí výtahem, takže se věci nosí z místa na místo. Máme pomocnou sílu, a tak to jde od ruky. Stěhování vyžadovalo sklopení dvou řad sedaček prostorného fordu, ale byla to vyšší dívčí. Podařilo se a auto se zdařile plnilo. Cesta utekla jako voda a rázem už počítáme schody do nového bytu. A jednu cestu jich je 17, po desátém seběhnutí už ovšem přestáváme počítat a celkový součet tudíž neznáme. Nešlo by ani tak o schody a pohyb, na ten jsme zvyklí, jako spíš o tahání krabic. Pomalu začínají bolet ruce z tuze nezvyklého pohybu.

Druhá automobilová štace byla malinko náročnější, únava byla znát a náklad byl nějaký neforemnější a bylo ho poněkud víc. Nebo že bychom poprvé špatně skládali? I to je možné, ovšem dali jsme si za cíl, že se všechno vejde. Květiny mezi nohy, samozřejmě kromě řidiče, vecpat vše do poslední díry a hurá na cestu.

Dalších minimálně 15 krát 17 schodů a už ať je po všem, blýská se všem hlavou. Po chvíli potkáváme nové sousedy s potutelným úsměvem na tváři. Je jasné, že mají radost, že to mají dávno za sebou a mohou se bavit nad tím, jak z nás kape pot a funíme jak stará lokomotiva. Jeden z pokojů, říkejme mu sklad, se krásně plní, a to nejen na podlaze, ale i do vzduchu. Místo pomalu dochází a poslední krabice musejí do obývaku. Zasloužená svačina, kafe, cola a pro některé dokonce energy drink přijdou vhod. Teď už jen vrátit auta a těšit se na první noc v novém bytě.

První sen v novém bytě se vyplní, poučuje mě matka. Bohužel si vůbec nepamatuju, co se mi zdálo, zda se mi vůbec něco zdálo. Usnul jsem jako zabitý, ale vzhůru jsem byl už po šesté ranní. Nabuzen novými věcmi, novými očekáváními a novými zážitky vstávám a dávám se do práce. Přemístit krabice, zamíchat barvu a hurá na kuchyňskou zeď. Vše bude bílé, ale co s tou tapetou, jde nám hlavou při pohledu na fialový vzor. Na internetu k ní píší, že jde strhnout bez namočení. Lži a lži, nejde bez namočení, ani s namočením. Papír zůstává na místě a začíná mravenčí práce. Naštěstí je tapetou zkrášlena jen jedna zeď. Chce to však pevné nervy a dobré oko. Malování nakonec zabralo asi čtyři dny. Nezbyl jediný milimetr, kam by váleček nezavítal. Pavouky slyším nadávat ještě teď!

Byt jsme dali dohromady asi za více než týden. Pochopitelně v něm chybí mnoho nábytku, ale také pračka. Není nad to prát v kýblu nebo vaně, ale zase tak strašné to není. Naši předci prali v potoce na valše a ještě se u toho skvěle bavili. Vybavená je ložnice, a to je to hlavní. Televizi není potřeba pořizovat vůbec, stejně v ní nic jiného, než reklamy, není. Problém nastal v kuchyni. Je trošičku menší a je nutné si dobře rozmyslet, kam co půjde a kde se co vleze. Je ale kvalitní a snad bude dobře sloužit.

Po týdnu, deseti dnech se začínáme aklimatizovat, život dostává nový řád, zabíhá se do nových kolejí. Pomalu si zvykáme na jízdní řád a také čas strávený v třístovkovém autobusu a metru, je dvojnásobný, takže lze přečíst dvakrát více stránek z knihy. I na vstávání si tělo začíná zvykat a dokonce už víme, kdy vyvážejí popelnice. Vázne akorát přepis elektřiny, poněvadž firma si dává na čas, a tak zřízení účtu nějak trvá. Sousedi už se usmívají, takže doufám, že jim to dlouho vydrží.

Ticho, občasný štěkot psů, ozvěna dětského pláče, žádné davy lidí ani mnoho asfaltu a panelu. Za to rybník, louky, pole, malebná alej, nádherná řeka a co by kamenem dohodil i les. To už stojí za delší cestu do práce, dražší jízdné, menší dostupnost MHD, obchodů i služeb. Po 298 dnech, 17 880 hodinách jsme ve svém, i za cenu dluhu. Snad jsme neprohloupili. Děkuji za pozornost.

15.12.2018 20:54:14
Redakce

Pro ty, co rádi ČR

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png

Jak často chodíte na výlety?

1x týdně (16 | 32%)
1-2x měsíčně (7 | 14%)
1x měsíčně (0 | 0%)
1x půl roku (2 | 4%)
Téměř vůbec (25 | 50%)
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Na první prohlídce
Na první prohlídce
Píše se prosinec 2016 a když se tak dívám do občanského průkazu zjišťuji, že je na čase dělat něco se svým životem. Osm let s přítelkyní a bydlení s jejím bratrem není úplně to ideální, co by člověka po třicítce mělo naplňovat.
Jedna z prohlédnutých nemovitostí
Jedna z prohlédnutých nemovitostí
Po téhle zkušenosti se určitě nikdo nebude divit, když jsme si dali možná měsíc odraz a na inzeráty jsme jen koukali, ale chuť do něčeho jít byla minimální. V krásné lokalitě ve Štěchovicích se během této doby objevila zrekonstruovaná nemovitost, jež byla nedaleko přehrady.
Stěhování

Stěhování

Čtrnáctidenní mezidobí stačilo na to, aby došlo na vystřízlivění a ještě jednou si všechno podrobně rozebrat. Prošmejdili jsme vše, co se dalo. Co se ve městě nachází, co ne. Jaká je tam doprava, co říká územní plán, jaké jsou tam služby, vedení apod.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2018 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one