Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Atelierlion@seznam.cz

Cestopisy, fotografie, umění, geocaching

Foto týdne

Foto týdne

České Středohoří
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.

Jak jsme koupili byt

Na první prohlídce
Na první prohlídce
Část první
Píše se prosinec 2016 a když se tak dívám do občanského průkazu zjišťuji, že je na čase dělat něco se svým životem. Osm let s přítelkyní a bydlení s jejím bratrem není úplně to ideální, co by člověka po třicítce mělo naplňovat.
Vydali jsme se proto na první prohlídku bytu v mém životě. Vybrali jsme si teprve rostoucí byty v Chýni u Prahy a nevěděli jsme, co od toho čekat. Zkušenosti žádné, a tak jsem se obrátil o pomoc na strýčka Google. Nasál jsem ty správné informace a s vědomím, že stejně nebudu nic podepisovat jsem prohlížeč zase zavřel. Byty v této lokalitě měly cenu tak akorát, i když bych si uměl představit něco levnějšího.

V pondělí v polovině prosince odjíždíme směr Chýně, samozřejmě autobusem, poněvadž jedna z rad připomínala, že je dobré vyzkoušet, jak se do vytouženého bytu lze dostat MHD. Prohlídka již postavené bytu byla domluvená s makléřkou developera, která na nás v chladném popoledni čekala u vchodu. Začala vyprávěním o stavbě domu, který byl několikátý v pořadí, popsala vchod, chodby a následně nás pozvala do bytu. Nejlacinější vybavení nevypadalo na první pohled nijak špatně. Jeden pokoj střídal druhý až zastavení v kuchyni bylo delší. Paní ze sebe sršela naučenými frázemi a nezapomněla používat formulace „tady budete mít lednici, zde máte připojení k internetu, anebo zde se hodí kuchyňský stůl.“

Všechno mělo vypadat tak, že prodej už je jistý. Ukázala nám vzápětí také předzahrádku, kterou bychom ale ve čtvrtém patře jen těžko měli. Pravda je, že nám nic nevnucovala, ale nezapomněla říct, že v rezervační smlouvě, kterou nám hned pošle, se nic měnit nebude. Ať se nám to líbí nebo ne. To byl varovný signál. Následoval ještě další zádrhel, jakmile jsme se šli projít v okolí. Naproti přes silnici byla skládka, sice jen zeminy nebo stavebního materiálu, ale jeden nikdy neví.

Nadšení z první prohlídky přesto bylo enormní a představa svého bytu docela velká. Paní uvedla, že nám ho týden bude rezervovat, abychom si to rozmysleli. A to jsme taky udělali, zleva, zprava, progůglili jsme, co se dalo i nedalo. Zaslaná rezervační smlouva ale byla příliš jednostranná, pochopitelně ne naší stranou. A tak následoval kolotoč diskuzí, které vyvrcholily v záporné rozhodnutí. Proti bylo víc než pro. Zkušenostmi se však člověk učí.

Otřepaní z prvního prohlídky jsme si dali krátkou pauzu. Pochopitelně jsem se zaregistroval na realitních serverech, ale i na tom nerealitním. Každý den nové upozornění, nové nemovitosti, nové fotografie a nic. Až se objevil byt v Klecanech. Mimochodem jsem zapomněl zdůraznit, že jsme hledali především okraj hlavního města, protože v Praze trávit život nechceme.

Byl to starší byt o třech patrech za rozumnou cenu. Prohlídka tentokrát byla naplánována na večerní hodiny s realiťákem. Pán v obleku nás vyzvedl ve vchodě a laxním přístupem začal vyprávět. Sotva jsme došli do první ho poschodí, předhodil nás majiteli bytu, a sám stál v ústraní a jen koukal. Majitel byl sympaťák a snažil se nám vše vysvětlit. Podoktl, že urvané topení v kuchyni do předání bytu opraví a že rozvody v pokojích nové nejsou. Jeho kočka se nám mezitím třela o nohy a těšila se až se přestěhuje.

Bomba byl ale sklep bytu. Větší než pokoj, ve kterém by se dala provozovat posilovna, kancelář, atelier nebo všechno dohromady. Realiťak se s námi nakonec alespoň rozloučil a dal nám vizitku, nic víc. Trochu nás svým přístupem překvapil, jelikož jsme si představovali makléře jako iniciativního a úderného člověka. Byt to byl sice pěkný, ale nedostatků bylo víc než dost.

Byl teprve leden a na hledání bytu jsme si dali celý rok, panika se nás tudíž zatím netýkala a s vědomím, že sbíráme zkušenosti jsme pokračovali s hledáním. Vytipoval jsem čtyři místa kolem Prahy, kde se prodávaly byty, a vyrazili jsme je objet během jednoho odpoledne autem. Chýně, Rudná u Prahy, Chrášťany a Jinonice, v níž to bylo možná nejpřívětivější. Nejhorší nám to takhle z ulice přišlo v Chrášťanech. Kdo by chtěl byt několik desítek metrů od dálnice D5? A přesto se tam svítilo a lidé tam bydlí.

Uplynulo asi další čtrnáct dnů nebo tři týdny, než jsem zarezervoval další prohlídku. Byla to zase Chýně, avšak ve starším nebo spíš starém domě. Údajně přes 50 let staré stavení mělo jen několik bytů a námi vybraná nemovitost byla zrekonstruovaná. Cizinci si prý stavěli dům, a tak hledali kupce. Byt opravdu pěkný a makléř výřečný až hrůza. Úplný opak předešlého pracovníka, neustále mluvil, vtipkoval, sršel nápady, prostě učebnicový příklad dobře proškoleného dělníka v realitách. Některé otázky se mu příliš nezamlouvaly a ochotně nám dal vytisknutou rezervační smlouvu.

Nechtěl nám příliš ukazovat balkón, ale i sklep. A věděl také proč, byla to trošku ostuda jinak zdařilého bytu. Obzvlášť sklep, kde fungovala také kotelna, byl sice velký, ale v otřesném stavu. Loučil se s námi se slovy, že se ozve, jak jsme se rozhodli. A to také zanedlouho udělal a rovnou dvakrát, pokaždé tvrdil, že je fronta zájemců, ať neotálíme a rozhodneme se. Určitě měl z něj jeho šéf radost. O bytu jsme vůbec nepřemýšleli, když pominu sklep atd., tak také kvůli jeho chování. Ostatně nebylo překvapením, že inzerát byl na serveru ještě minimálně další měsíc.

Zamluvili jsme si rovněž prohlídku bytu na tzv. dni otevřených dveří v sobotu. Místo nám bylo docela známé, jelikož u zámku v Mníšku pod Brdy už jsme několikrát byli, a proto jsme si úplně nedovedli představit byt přímo pod ním. Naše intuice nás nezklamala, několik bytů se nacházelo nad restaurací a jakýmsi letním divadlem. Byt byl zrekonstruovaný, ale bydlet za to cenu nad restaurací, to opravdu nechceme. Dům jsme tudíž obloukem obešli, aniž jsme šli dovnitř. Pokračovali jsme na výlet do místních lesů.

Čtrnáctidenní pauza trochu prospěla a bylo dostatek času nad vším přemýšlet. Zároveň jsme našli nové lokality, a to na severu Prahy. Dostali jsme se k nim přes inzerát v Měšicích, krásný slunný byt v nedávno postaveném malém obytném domě. Sotva se tam však inzerát objevil, nereagovali jsme. Smůla, mnoho lidí bylo rychlejších a majitel napsal, že se můžeme ozvat za měsíc, zda se prodej zdařil či nikoliv.

Hned vedle v Nové Vsi byl byt, dokonce 4kk, ještě volný. Prohlídka byla sice o víkendu, ale aspoň na ní bylo více času. Majitel v nejlepších letech se choval kamarádsky a hned začal s vysvětlováním. Prostorná komora v suterénu a ještě prostornější chodba. Trochu podivná byla otázka na financování koupě, hned jakmile zavřel dveře. Prý měl špatné zkušenosti a upřednostnil by platbu bez hypotéky. Argumentoval především tím, že se bojí zástavního práva. Dojem jinak neudělal špatný, vše ochotně předvedl, měl veškerou dokumentaci i se záručními listy spotřebičů. Ale to vychloubání, co všechno pořídil a za kolik!

Byt se nám velmi líbil, v domě bylo málo jednotek a okolí nebylo špatné. Rozmýšlení zabralo několik dní, ale nakonec jsme se rozhodli, že se zkusíme domluvit a byt vzít. Majitel měl radost, i když byl překvapený. V jeho hlase byla znát mírná nervozita. O několik dní později poslal náhled rezervační smlouvy. Na první pohled bylo jasné, že je to šablona, vlastník se dušoval, že je to jeho stará smlouva a opatrně naznačil, že mnoho úprav nepřijme. Mezitím jsme měli domluveného finančního poradce, který nám předjednal hypotéku s tím, že v pohodě splníme podmínky.

Rezervační smlouva měla více nedostatků, ovšem jedním z hlavních byl, že nepočítala s tím, že nedostaneme hypotéku. Rezervační poplatek 100 tisíc by pak propadl. Prodávající nebyl ochoten ustoupit, i když mu o nic nešlo, nepomohl ani více jak hodinový telefonát. Domluva nebyla možná, protože si neustále omílal jedny a ty samé argumenty a nechtěl přistoupit na cokoliv jiného. Bavte se pak s takovým člověkem, od něhož si navíc máte koupit byt. Jednání skončilo. Mimochodem, byt měl na serveru asi další čtyři měsíce, než se mu jej podařilo prodat.

Pokračování příště......

15.11.2017 20:19:47
Redakce

Pro ty, co rádi ČR

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png

Jak často chodíte na výlety?

1x týdně (15 | 65%)
1-2x měsíčně (6 | 26%)
1x měsíčně (0 | 0%)
1x půl roku (2 | 9%)
Téměř vůbec (0 | 0%)
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Na první prohlídce
Na první prohlídce
Píše se prosinec 2016 a když se tak dívám do občanského průkazu zjišťuji, že je na čase dělat něco se svým životem. Osm let s přítelkyní a bydlení s jejím bratrem není úplně to ideální, co by člověka po třicítce mělo naplňovat.
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Ročně až 200 tisíc návštěvníků projde Punkevními jeskyněmi v Moravském krasu. Obdivovat mohou nejen dno Macochy, ale i krápníkovou výzdobu či plavbu lodí v podzemí. Neméně zajímavá je však i Kateřinská jeskyně, se kterou sousedí.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2017 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one