Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Atelierlion@seznam.cz

Cestopisy, fotografie, umění, geocaching

Foto týdne

Foto týdne

Kokořínsko
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.

Místo vrcholů do podzemí Tater. Ukrývá hamburger, Mikuláše či trpaslíky

Stalagnit Palma
Stalagnit Palma
Do hor by se nemělo chodit za špatného počasí. Takovou větu lze slyšet nejen od starostlivých matek, ale také horských záchranářů. Kam ale vyrazit, když jste ve Vysokých Tatrách a není úplně ideální počasí? Třeba do Belianské jeskyně, která příchozí uchvátí svou rozlehlostí, výzdobou, ale i počtem schodů, které bude nutné vyjít a sejít.
Nejprve je nutné si upřesnit, že jeskyně se nachází v Národní přírodní rezervaci Belianské Tatry, a je jedinou zpřístupněnou jeskyní v Tatranském národním parku. Dostanete se k ní po žluté značce z obce Tatranská Kotlina, kam jezdí autobus z Popradu nebo Starého Smokovce. Pamatovat však musíte na to, že jste v horách, a tak si vyšlapete pěkný kopec ke vstupu.

Až se v klidu vydýcháte a zaplatíte vstup 8 eur (asi 217 korun), můžete se začít těšit na prohlídku. Ty jsou v sezóně každou hodinu, když je však zájemců víc, chodí se každých 15 minut. Nutností je se přiobléknout, protože teplota v jeskyni se pohybuje kolem 5 – 6 °C.

Geologické podloží Kobylího vrchu, v němž se jeskyně nachází, vznikalo v druhohorách v období triasu. Je zastoupeno především vápencem a dolomity. Voda pronikala prasklinami do podzemí a zcela zaplnila dutiny, které na horniny působily jak tlakem, tak korozí. Hlavní podzemní prostory vznikly ve čtvrtohorách.

Pokusy se zaledněním 

Povědomí o jeskyni ve východní části Tater měli lidé už v 18. století. Vstupní otvor o kus výš od toho dnešního našli lidé nejprve v roce 1826 a poté Július Husz a Johan Britz v roce 1881. O rok později ji částečně zpřístupnili zprvu původním vchodem, následně vyrazili vchod, který se používá dodnes. Významným počinem bylo zavedení osvětlení v roce 1896, což je jen 12 let po objevení žárovky.

Během dalších let byly postupně objeveny další prostory a jeskyně se rozšiřovala. Kolem roku 1934 byla část jeskyně pokusně zaledňována, aby se zvýšila návštěvnost. Avšak jak odborníci záhy zjistili, poškozovaly se tím krápníky, a bylo od pokusu upuštěno.

Délka dosud známých prostor jeskyně činí úctyhodné téměř čtyři kilometry, návštěvníci se projdou trasou dlouhou 1370 metrů s převýšením 125 metrů. Nyní nás čeká asi sedmdesátiminutový pobyt v podzemí Tater, takže zapnout bundu a hurá do vstupní chodby.

Úzký tunel ústí do Rozcestí, kde se střetáváme s odcházející skupinou a míříme na místo, v němž se seznámíme s naší mladou průvodkyní. Naše početná skupina dostane potřebné instrukce spolu s oznámením, že nás čeká 874 schodů. Pohled do široké chodby, která připomíná tlamu krokodýla nebo dinosaura, jí dává za pravdu. Příjemný chodník se zábradlím v oné „tlamě“ doplňují schody, jež nemají konce.

Procházíme Dómem trosek do Vysokého dómu a po cestě potkáváme malebně nasvícené jezírko. Horniny všech možných tvarů a barev dávají znát, že prostory mají za sebou dlouhou historii, kdy se jeskyně vytvářela. Na jednotlivých zastaveních se nám dostávají detailní informace o jeskyni, ale i o tvorbě stalaktitů a stalagnitů. Mnoho krápníků má svá jména podle toho, jak vypadají. Potkáváme trpaslíky nebo bílou paní z Levoče.

Dlouhou chodbou o několik minut později přicházíme k zrcadlovému jezírku. Asi nejkrásnější místo celé jeskyně zdobí jezírko se stalagmity doplněné tajuplným osvětlením a nepopiratelným geniem loci. Ihned se také dozvídáme jména útvarů — hamburger, palma, Mikuláš či šikmá věž Pisa. Palma spíš připomíná shrbenou stařenku, která ukrývá skřítky. Říká se jim také pagodovité stalagmity, a to kvůli podobě s buddhistickou věžovou stavbou.

Několik druhů netopýrů

Blížíme se do druhé poloviny Belianské jeskyně a to znamená, že začneme klesat, protože prohlídková cesta je vlastně okruh. Kolem Zlatého jezírka se sintrovou výzdobou až k několikametrovému vodopádu, ze kterého pochopitelně již žádná voda neteče.

„Jde o vápencovou výzdobu, ve které bylo kdysi dřevěné schodiště, po němž lidé scházeli dolů na vlastní nebezpečí. Když sejít nechtěli, museli se vrátit,“ vypráví nám průvodkyně před několikametrovou prudkou cestou dolů. Náznaky dvou schodů lze ještě ve vápenci vidět.

Chodník nás vede nad Hudební síň, ze které se ozývá hudba. Perfektní akustiku jeskyně v minulosti využívali hudebníci, kteří v ní měli koncerty. Dnes nás průvodkyně vybízí, abychom si cestou dolů do Hudební síně vzpomněli na nějakou písničku, kterou si zazpíváme.

Návštěvníci v rozpacích nevědí, co dělat dřív — dávat pozor pod nohama nebo nad hlavou či vymýšlet nějaký ten song. Mezi drobnou sintrovou výzdobou míjíme stalaktit a stalagmit, kterým chybí do spojení několik centimetrů, aby se z nich stal stalagnát.

Jakmile dorazíme do Hudební síně, čeká se na dobrovolníka, který začne zpívat. Nikdo. Hledá se alespoň pískač. Ten se najde, a tak prostornou síní zní pískot a hned na to hudba z reproduktorů. Někteří návštěvníci oddechují po „náročné“ chůzi, jiní si prohlížejí vodní hladinu se stalagmity. Průvodkyně se nám svěřuje, že lidí je tentokrát opravdu hodně, a když jde na pátou prohlídku, sotva plete nohama.

Hudební síň je vrchol návštěvy Belianské jeskyně, následuje ještě kousek cesty, než se dostaneme opět na Rozcestí a chodbou ven. Měli jsme to štěstí a mohli pozorovat také několik netopýrů. V jeskyni se vyskytuje asi 5 – 7 druhů mezi nimi netopýr obyčejný, vousatý, brvitý nebo Brandtův.

Až načerpáte dostatek informací, je třeba se posilnit. Přímo u jeskyně občerstvení nenajdete, pouze suvenýry a automaty. V obci je však dostatek možností, kromě restaurací také bufety, stánky nebo zmrzlina. Ve Ždiaru, který je nedaleko, si můžete prohlédnout typické dřevěné domky s tváří lidové architektury.

Hamburger a Pisa
Hamburger a Pisa
Sintrová výzdoba
Sintrová výzdoba
Belianská jeskyně
Belianská jeskyně
Belianské jeskyně
Belianské jeskyně
16.06.2017 20:18:11
Redakce

Pro ty, co rádi ČR

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png

Jak často chodíte na výlety?

1x týdně (15 | 68%)
1-2x měsíčně (5 | 23%)
1x měsíčně (0 | 0%)
1x půl roku (2 | 9%)
Téměř vůbec (0 | 0%)
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Na první prohlídce
Na první prohlídce
Píše se prosinec 2016 a když se tak dívám do občanského průkazu zjišťuji, že je na čase dělat něco se svým životem. Osm let s přítelkyní a bydlení s jejím bratrem není úplně to ideální, co by člověka po třicítce mělo naplňovat.
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Ročně až 200 tisíc návštěvníků projde Punkevními jeskyněmi v Moravském krasu. Obdivovat mohou nejen dno Macochy, ale i krápníkovou výzdobu či plavbu lodí v podzemí. Neméně zajímavá je však i Kateřinská jeskyně, se kterou sousedí.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2017 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one