Okoř

Okoř

(2012)
Kutná hora

Kutná hora

Chrám sv. Barbory (2012)
Špilberk

Špilberk

(2013)
Křivoklát

Křivoklát

(2012)
Atelierlion@seznam.cz

Cestopisy, fotografie, umění, geocaching

Foto týdne

Foto týdne

Kokořínsko
Touha po poznání žene lidi do světa, svou vlast ale neznají.

Po Máchově cestě až do středověkého podzemí zapsaného do Guinnessovy knihy

Hrad Kokořín

Hrad Kokořín

Údolím pískovcovými skalami kolem potoka Pšovka vede (ne)známá cesta pojmenovaná po jednom romantickém básníkovi, který tudy několikrát putoval. Řeč je o Máchově cestě a umělci, kterého nemusíme představovat. Naše skromná expedice začíná pod hradem Kokořín a má namířeno nad soutok dvou našich největších řek.
Je krásný sluneční den a pod hradem Kokořín je poměrně živo. Majestátná kamenná věž se tyčí nad kokořínskými lesy a připomíná maják, který navádí zbloudilé turisty a správnou adresu. Švitoření ptáků na stromech doplňuje šumění Pšovky a tu a tam hluk aut. Mapu skoro není potřeba, poněvadž nás povede potok, který teče až do Mělníka. Skoro proto, že přibližně v půli cesty dáme košem nejen potoku ale i Máchově cestě. Chceme si totiž prohlédnout skalní obydlí a odlovit několik geocachingových krabiček.

Poněvadž o Kokoříně jsme se rozepsali jinde, nebudeme se o něm zmiňovat a vyrážíme po mezinárodní červené trase E10, přezdívané Máchova cesta. Abychom si v tom udělali trochu pořádek, řekněme si, co se o ní píše. Údajně tudy Mácha procházel několikrát. Wikipedie například zmiňuje jeho cestu z roku 1832, kdy putoval s přítelem Eduardem Hindlem do Doks. Po červené se také tamtéž můžete vypravit, my ale šlapeme opačným směrem.

Hned na začátku cesty procházíme pod slovanským hradištěm Hradsko, pokud budete mít dostatek elánu, můžete se tam podívat po žluté značce. Našly se tam artefakty snad ze všech archeologických obdobích od doby kamenné až třeba po Kelty. Ke zhlédnutí je tam i kostel z 19. století.

Přes hlavní křižovatku, kde je možné se taky občerstvit, nás značka vede kolem lesa. Příjemnou pěšinou čas utíká a člověk se ani nezadýchá. Hezké prostředí opět narušují akorát auta projíždějící po nedaleké silnici. Jak příjemnější pobyt tady bez nich Mácha musel mít?!

Jakmile projdeme kolem Ladčina pramene, zavede nás stezka na druhou stranu přímo k potoku, jenž se zanedlouho mění v rybník Harasov. To je asi jediné místo, kde se malinko zapotíte, jelikož je třeba vyšlápnout kopec. Budete ovšem náležitě odměněni malebným pohledem do údolí a na vodní hladinu. Posléze vás čeká ještě jedno překvapení – zbytek skalního hradu Harasov.

Hrad Krvemlejn

Když hrad rod Hrzánů v 15. století postavil, ještě netušil, že v 21. století budou v jeho útrobách chaty či jiné obydlí. Tyto místnosti vytesané ve skále můžete dnes vidět od rybníka, kdysi pravděpodobně sloužily jako sklepy a rovněž jako zázemí pro mlynáře. Samotný hrad, jemuž se někdy říká také Krvemlejn, stával na ostrožně nad rybníkem. Hrad byl dvoudílný s několika příkopy a valy, jejichž stopy lze nalézt na ostrožně.

Spíše než hradu si však cestovatelé všimnou vytesané sochy znázorňující ukřižovaného Krista, jež je u mostu přes potok. Naše výprava se ale s Kristem i Harasovem musí rozloučit a pokračovat po silnici. Naštěstí ne příliš dlouho a nohám opět ulevíme chůzi po louce a za šumění listí mezi stromy na Štampach. Rozprostře se tady před námi usedlost s rybníkem, na který je krásný výhled ze skály.

Společnost na další cestě do Lhoty bude opravdu pestrá. Mefistofeles, Vrátnice, Labyrint, Vodnice, Cvrček, a aby toho nebylo málo, tak z protější strany na vše dohlíží Herkules. Stezka opravdu hodná pohádkových postav, jež na sebe vzaly podobu skal. S takovými vybranými osobnostmi se hned lépe šlape a cobydup jsme u rozcestníku Lhotka. Je na vás, kam se rozhodnete pokračovat, zda dále po červené, nebo jako my po žluté. Po obou cestách dojdete ke stejnému cíli – centrum Mělníka.

Naše barva vede kolem skalního bytu, který si vzalo do parády mělnické muzeum a v sezóně si ho za pár korun můžete prohlédnout. Je to vlastně taková chata v pískovcové skále. Těchto obydlí či sklepů najdete na Kokořínsku mnoho, ne všechny jsou ovšem přístupné a navíc s expozicí.

Temná kostnice 

Žlutá následně vede po loukách až k lesu, jemuž místní přezdívají Nad Cestou. Je to pro nás geocachingová zastávka (kdo neví, co je to geocaching, nechť použije strýčka Google). Pro hráče je doslova ráj, protože je tu schovaných na deset pokladů, jejichž autorka prý chtěla hráče vytáhnout z města do lesa.

Když posbíráme všechny krabičky, nic nám nebrání šlápnout do podrážek a kolem psího hřbitova zavítat až do Mělníka. Stojíme na náměstí Míru a přemýšlíme, kam vyrazit. Možností je totiž hodně. Navštívit zámek, věž, kostel sv. Petra a Pavla, jeho kostnici nebo podzemí. Anebo si jen skočit na pozdní oběd?

Z nabídky vybíráme kostnici a podzemí. Kostnice se nachází v kryptě kostela, který je považovaný za jeden z nejstarších u nás. První písemná zmínka je z roku 1172, kdy vyhořel po zásahu bleskem. Odborníci však předpokládají, že mohl stát už v období milénia. Není se čemu divit, protože ostrožna nad soutokem Vltavy a Labe byla obývána už na konci 9. století. V místech dnešního zámku se nacházelo významné přemyslovské hradiště Pšov, kde se podle jedné verze narodila pozdější světice a babička sv. Václava Ludmila. Jiné zdroje ovšem tvrdí, že pocházela ze Srbska. O několik desítek let později v Mělníku sídlila i kněžna Emma a zároveň se na hradišti razily mince.

Vraťme se ovšem do kostnice, která vznikla zřejmě kvůli šíření moru, kdy nebylo dostatek místa pro mrtvé na hřbitově. Nebožtíky sem ukládali až do roku 1775 a dnes se zde nachází až 15 000 koster různého stáří. Po zaplacení 30 korun si můžete prohlédnout kryptu s kostrami, ze kterých běhá mráz po zádech. Každý váš krok v zatemněné místnosti jako by sledovalo tisíc očí.

Dost bylo smrti, vydejme se přes náměstí do informačního centra, odkud seběhneme do podzemí. Vznikalo od 13. století a kromě úkrytu v dobách bojů se používalo jako sklady piva, vína a potravin. Procházka tunely je sice krátká, za to na jejím konci uvidíte český unikát zapsaný v České Guinessově knize rekordů. Řeč je o studni, jejíž šířka činí 4,543 metrů, a je nejširší u nás.

Když přijdete k železným vratům a podíváte se dolů, může se vám zatočit hlava. Koukáte totiž do 37 metrů hluboké propasti, kde ještě dalších sedm metrů je hloubka vody. Skoro to vypadá jako by tu řádil obří krtek. Voda ve studni je podle průvodkyně pitná a má teplotu okolo 11 °C. Dva metry nad klenbou je střed náměstí, kde kdysi stál rumpál. Studna také skrývala „poklady“, poněvadž do ní švédské vojsko naházelo zbraně, munici, ale dokonce i děla.

Plni zážitků nás po výstupu na denní světlo hlad žene do jedné z mnoha restaurací na náměstí. Rekapitulujeme výlet a zjišťujeme, že jsme nachodili úctyhodných 20 kilometrů.

Hradiště Hradsko
Hradiště Hradsko
Rybník Harasov
Rybník Harasov
Hrad Harasov

Hrad Harasov

Mělnické podzemí ukrývá unikátní studnu
Mělnické podzemí ukrývá unikátní studnu
29.06.2016 20:07:55
Redakce

Pro ty, co rádi ČR

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

Toulky Českem

image008.png
rss.png

Jak často chodíte na výlety?

1x týdně (15 | 68%)
1-2x měsíčně (5 | 23%)
1x měsíčně (0 | 0%)
1x půl roku (2 | 9%)
Téměř vůbec (0 | 0%)
logo_csop.jpg
mpp.gif
zvn.gif
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Ekologie zkoumá vztahy organismů
Eko, eco, ekologie, ekologický nebo ekologický aktivista. To je výčet slov, které dnes srší ze všech stran na spotřebitele různých produktů a služeb či veřejnost všeobecně. Ale co je to vlastně ta ekologie? Je používání výše uvedených termínů správné? Ne, není.
Na první prohlídce
Na první prohlídce
Píše se prosinec 2016 a když se tak dívám do občanského průkazu zjišťuji, že je na čase dělat něco se svým životem. Osm let s přítelkyní a bydlení s jejím bratrem není úplně to ideální, co by člověka po třicítce mělo naplňovat.
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Medvědí kostra v Kateřinské jeskyni
Ročně až 200 tisíc návštěvníků projde Punkevními jeskyněmi v Moravském krasu. Obdivovat mohou nejen dno Macochy, ale i krápníkovou výzdobu či plavbu lodí v podzemí. Neméně zajímavá je však i Kateřinská jeskyně, se kterou sousedí.
Veškerý obsah podléhá autorským právům, kopírování zakázáno. Šíření textu či fotografií pouze na písemné svolení autora. Please do not publish any photography without author's prior written consent. © 2012 - 2017 Ondřej Kořínek
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one